Reálná sebeobrana není sport, soutěž ani naučená sestava.

Když lidé slyší slovo sebeobrana, často si představí boj, střet, fyzický konflikt. Představují si údery, techniky a situace, kde je potřeba někoho porazit. Jenže skutečné bezpečí s bojem nemá mnoho společného.

Většina systémů sebeobrany staví na naučených sestavách, pevných postupech a předem daných reakcích. Tyto přístupy mohou fungovat v kontrolovaném prostředí tělocvičny, ale reálný konflikt se takto nechová. Skutečné situace jsou chaotické, nepředvídatelné a probíhají pod tlakem, který zásadně mění lidské chování.